Klášter Guang Shan

x-set Budhů ve starší části

Uprostřed letní školy nám udělali jeden den volno. Připravili pro nás výlet do Guang Shan Monastery. Jde o jeden z největších budhistických klášterů na Taiwanu. Je rozdělený na dvě části. Starší část je tradičnější, probíhají tady obřady, bydlí tady mnichové, studuje se, modlí se atd. Novější část o pár set metrů dál je podle mě pouze pro turisty.

Je to obrovský komplex, jehož dominantou je socha Budhy. Byl dokončený v roce 2009. Všechno je nové a krásné. Jenže to vypadá, jako by jim šlo jen o peníze. Ve vstupní hale do komplexu jsou obchody se suvenýry, supermarket a Starbucks. Za vstupní halou je nádvoří kolem, kterého je 8 pagod. Každá je pro někoho jiného. Jedna pro děti, jedna pro těhotné ženy... Jsou v nich různé knihy, rukopisy ale i kina. Jednu z pagod si člověk může pronajmout a slavit v ní narozeniny. Když si připlatí, přijdou i mnichové s přáním. Všude jsou krabice na darování peněz. V halách jsou různé cedulky se jmény, čím víc člověk daruje, tím větší jmenovku má. A když daruje ještě víc, udělají mu světýlko a dají ho do chrámu. Čím víc peněz, tím blíž bude k Budhovi. Ale když nám tohle dořeknou, nezapomenou zdůraznit, že nesmíme myslet na bohatství a majetek, že je to proti Budhovi. Pod dominantou, sochou Budhy, je největší palác. Jsou v něm různé svatyně, ale i 4D kino, kde se promítá život Budhy. Ten čtvrtý rozměr je foukání větráků a sypání listí. Nakonec nás vzali do nefritové komnaty, kde jsme meditovali a měli se modlit. Je to nejsvatější místo, protože je tam do skla zalitý Budhův zub. Všechno to je moc krásné a nové, ale převládá ve mě pocit, že se jim tam to náboženství někde ztratilo v penězích.

Kaligrafie, ale spíš to bylo jako omalovánky

Dopoledne jsme byli v starší části. Řekli nám, že jde o starý klášter, ale měl jenom asi 40 let. Tahle část byla mnohem zajímavější, nešla s námi průvodkyně, ale mniška, která tam žíje 20 let. Zvonili jsme na zvon, aby nás Budha slyšel, učili se psát klasické čínské znaky, naučila nás meditovat a další. Zajímavá byla bohoslužba. Byli jsme se tam jenom podívat, a když ti mnichové co tam obsluhují, viděli, že tam jenom stojíme, tak nás zapojili jako nosiče. Při každém obřadu dávají bohu hromady jídla, ale největší dobroty. Tak nás nahnali, abychom jim to pomohli odnést. Všichni kolem se modlili a 4 Evropani tam tahali jídlo sem a tam. Pozvali nás taky na oběd. Ten probíhal jako každý den. Mají obrovskou místnost pro 4000 lidí. Tam se v poledne sejde celý klášter a společně obědvají. Prvně nás učili, jak se chovat. Mají dané speciální pořadí a místa, kde která miska má ležet. Byly tam 4 misky a každá musí být na svém místě. Pokud chce člověk přidat, tak udělá takovou speciální proceduru, přiběhne chlap a naloží kolik si ukážete. Za celou dobu se nesmí promluvit ani slovo. Na začátku se zpívají nějaké modlitby a na konci taky. Zdůrazňovali nám, že nesmíme nic nechat, že je to základní pravidlo. Já jsem měl hlad, nechal jsem si pořádně přidat, ale ještě to s hůlkami moc neumím, takže jím pomalu. Najednou začali všichni zpívat, zvedli se a odcházeli. Tak jsem šel taky. Později mi řekli, že je to urážka, že jsem měl zůstat sedět a dojíst to. Párkrát jsme taky byli na místě, kde jsme si něco vylosovali a oni nám potom vykládali náš osud. Vybírali jsme kuličky, psaníčka, tyčky, písmena a nakonec to skončilo tím, že nám dali papírek se starými čínskými znaky a s proroctvím. Nějaký mnich se to potom snažil rozluštit a vysvětlit nám význam, ale skoro nikdo nic nepochopil. Jsou to samé metafory a blablabla.

Nová část - celé nádvoří

Bylo to moje první blízké setkání s budhismem, od té doby jsem byl na dalších místech, ale už tady byla jasná jedna velká výhoda oproti křesťanství. Snaží se to náboženství modernizovat a přiblížit lidem. Nejde jenom o 4D kina, kde se děti dívají na život Budhy, ale i obřady, které jsou opravdu hezké a lidé kolem se zapojují přímo do dění. Původní stará čínština se skoro nepoužívá a dokonce se věštby a modlitby snaží překládat do angličtiny, aby to pochopili i cizinci. Mnichové se povinně učí 5 let anglicky a všichni mluví velmi dobře. Prostě mi přijde budhismus mnohem otevřenější, vlídnější a modernější náboženství. A možná proto zájem o něj tolik neopadá jako zájem u nás.

Big Budha, myslím 108 metrů