Šanghaj

Magnetický rychlovlak, který jel 300km/h, je to hlavně pro turisty, po 10 minutách se stejně musí přestoupit na metro

Původně jsem si koupil letenku s hodinovým přestup s Šanghaji zpátky do Taipei. Nicméně ozval se mi můj bývalý spolužák ze základní školy a navíc jsem zjistil, že je možné zůstat v Číně 72 hodin bez víza. China Eastern airlines mi zadarmo změnili letenku, takže jsem při cestě z Vietnamu mohl dva dny a kousek zůstat v Šanghaji.

Rychlovlak v cílové stanici

 Prvním zážitkem byla samotná cesta z Vietnamu. Letadlo mělo už na příletu hodinu a půl zpoždění. Po nastoupení na palubu se rozjelo, ale najednou se zastavilo a 3 hodiny jsme se nepohnuli. Mělo nějakou poruchu, ale nechali nás v letadle čekat a spát, protože byla noc. Do Šanghaje jsme přijeli se zpožděním 5 hodin. Další šok bylo počasí. Po měsíci v Kambodži a Vietnamu jsem byl zvyklý na horko a tady bylo kolem nuly a pršelo.

Marvelovský Bund

 Protože jsme měli zpoždění a v Šanghaji je všechno hrozně daleko, tak jsem první den stihl projít centrum, projet se tunelem pod řekou a projít se mezi mrakodrapy. Potom jsem odjel na konec Šanghaje, kde jsem přespával. Mimochodem jsem přitom porušil zákaz o vycházení ze Šanghaje, protože byt, ve kterém jsem přespal byl asi 200 metrů za hranicí Šanghaje. Další podmínka byla registrace na policii, což jsem taky neudělal, protože jsem nemohl přiznat, že bydlím mimo Šanghaj. Splnil jsem tak tedy jenom jednu podmínku, pobyt pod 72 hodin.

V Šanghaji zůstalo v centru pouze několik starších budov, většinou jsou z nich památky

 Večer jsme už nikam nešli, protože ta změna počasí byla dost drsná. Radši jsem zůstal v teple. Po půlnoci navíc začínala hokejová olympiáda zápasem Česko-Švédsko. Popovídali jsme si, najedli se a zanadávali si u hokeje. Druhý den ráno jsme vyrazili na fabricmarket, kde jsme si nechali ušít košile na míru. Petr jich měl snad 10 a ještě oblek, ale já jsem to měl do dalšího dne, tak mám jenom dvě. Za tu cenu je kvalita úžasná, jenom kvůli oblekům a košilím se musím do Šanghaje vrátit.

Obrovská atrakce, tunel pod řekou v centru Šanghaje. Je drahý a svítí tam světla, to je celé. Lepší je přívoz za pár korun.

 Pak přišlo na řadu prozkoumávání Šanghaje. Je to město obrovských kontrastů. Jsou tady tisíce chudáků, ale vedle jezdí limuzíny. V obchodem se prodává nejluxusnější zboží za desítky tisíc a hned vedle je fakemarket, kde koupíte podobné zboží za zlomek ceny.

Nechali jsme si udělat košile na míru

 Největší atrakcí jsou bez pochyby mrakodrapy. Všechno ostatní pak v porovnání vypadá jako slabý odvar. Naprosto neuvěřitelné je množství staveb, staví se prostě všude.

Je to město obrovských kontrastů, vedle největších světových mrakodrapů jsou chudinské čtvrti

 Co je na první pohled zřejmé, že Číňani jsou proti Taiwancům hrozně neslušní. Na Taiwanu mi některé věci vadí, ale chování Číňanů je mnohem horší.

 Prošli jsme nábřeží, oblast mrakodrapů, starou čtvrť, které je spíše divadlem pro turisty a potom centrum. Největším zážitkem byla návštěva obchodního centra, dlouhou dobu nejvyšší stavby světa. Nechtěli jsme platit za vyhlídkovou terasu, tak jsme hledali nejluxusnější restauraci, která je v 92. druhém patře. Při hledání jsme prošli celý mrakodrap a jedili nahoru a dolů. Nakonec jsme ji našli. Vypadali jsme asi hodně divně, ale jsme šetřiví studenti. Vyhlídka zadarmo, hned vedle stolů nejbohatších Číňanů.

Nakonečné město a pořád se staví 

Výtah z klubu v 92.patře obchodní centra (ten otvírák)

 Poslední den jsem brzy ráno vstal a jel si vyzvednou košile a pak rovnou na letiště a na Taiwan. Měl jsem strach z celní kontroly, aby na mě nevytáhli třeba to, že jsem se nikde neregistroval, ale všchno bylo bez problémů. Jsem si jistý, že se s Šanghají uvidíme brzy znovu.

Sajgon podruhé

Muzeum americké války je cizinci nejnavštěvovanějším muzeem ve Vietnamu

Podruhé jsem v Sajgonu strávil delší dobu. Z Danangu jsme přiletěli v noci, našli si ve 4 ráno hotel a další den jsme strávili po nákupech. Smlouvání je poprvé zábavné, ale pokud máte smlouvat  každou blbost a všude se vás snaží natáhnout o stovky procent, tak vás to přestane bavit. Nakoupili jsme památeční trička a nějaké speciální dobroty a prošli jsme noční centrum Sajgonu.

V muzeu je hodně protiamerické propagandy, jedna část výstavy je zaměřená na fotografy, kteří ve Vietnamu přišli o život. Na fotce je fotografie Franka Capy, o kterém jsem psal dřív při návštěvě Taichungu.

Další den Lenička odletěla, ale já jsem zůstával ještě dva dny. Našel jsem úžasný bazén přímo v centru města. Vstup byl za 12 korun. Byl to bazén, který tady postavili bohatí Francouzi za koloniální éry a Vietnamci ho používají dodnes. Hned vedle bazénu byla kavárna a restaurace a protože přišla vlna veder, strávil jsem tady tak polovinu svého zbývajícího času ve Vietnamu. Už jsem neplatil velký pokoj pro dva, ale šel jsem zase do hostelu, kde bylo 10 lidí v pokoji a za noc stál 80 Kč.

Koupil jsme si od místních kopírovačů knihy a pomalu prozkoumával různé části Sajgonu. Byl jsem v prezidentském paláci, vodním divadle nebo v muzeu americké války. V hostelu jsem potkal další cestovatele, kteří mi dělali po večerech společnost a po dvou dnech jsem se ve 3 ráno přesunul na letiště směr Šanghhaj. Předtím jsem musel utratit zbývající peníze, opět většinou za oblečení, protože to je opravdu extrémně levné. Pokud sem někdy pojedete, nemusíte si toho moc brát. Všechno je levnější než u nás a není problém nakoupit kdekoliv a vyplatí se to.

Jeden ze symbolů vietnamské války

Vodní loutkové divadlo, hrozně předražené, ale zajímavé. Polovina sálu stihla za 50 minut usnout.

Danang

Most na přilehlý ostrov s přístavem pro výletní lodě po Jihočínském moři

 Do Danangu jsme přijeli po poledni, protože jsme museli do dvou hodin vrátit motorku. Zastavili jsme na pobřeží, že zavoláme majiteli naší motorky, ať si pro ni přijede a že si dáme nějaké mořské jídlo. Bylo to suverénně nejhorší jídlo, které jsme za celou dobu měli. Vybrali jsme ho naslepo, protože neuměli ani slovo anglicky a tentokrát jsme se opravdu netrefili.

Cetrum je velmi moderní a čisté

 Letadlo do Sajgonu nám letělo až o půlnoci, tak jsme měli volné odpoledne a večer v Danangu. Jak jsem se později dozvěděl, Danang je nejčistější a nejudržovanější město v téhle oblasti Asie. Mají hrozně populárního starostu, který podporuje moderní výstavbu, staví mosty, parky... Myslím, že i většina českých měst má proti Danangu co dohánět. Moc památek tady není a ani jsme na ně neměli náladu. Prošli jsme centrum, párkrát zastavili na kafe nebo nějakou dobrotu až jsme se dostali na večeři do klubu On the radio. Byl to spíš takový bar, kde se i vařilo a později měla přijít živá muzika.

Byli jsme unavení, tak jsme se jenom procházeli a odpočívali

Most ve tvaru draka

 Líbilo se nám tam tolik, že jsme vydrželi čekat na koncert snad 2 hodiny. Mezitím jsme vyzkoušeli skoro všechna piva a jídla, co měli. Pak jsme si dali Hanoi vodku. Zase jsem se později dozvěděl, že s Hanoi vodkou nedávno proběhl methanolový skandál podobný tomu u nás. Ale tady byl viník jasný-Hanoi vodka, proto ji už nikdo nepije. Nevěděli jsme to, ale přežili jsme to.

Nebezpečná vodka Hanoi

Koncert v klubu On the radio

 Z klubu se nám na letiště vůbec nechtělo, místní kapela byla překvapivě velmi dobrá a sešla se tu hromada mladých lidí z okolí. Museli jsme stihnout letadlo, tak jsme dopili a vyrazili.

Jedno pivo před cestou na letišti

 Let měl zpoždění, ale nikam jsme nespěchali. Do Sajgonu jsme přiletěli ve 2 v noci, vzali jsme si s irským párem taxík do centra a našli si hostel na poslední dny.

Nakonec nás čekal přijemný noční let do Sajgonu, byla krásná viditelnost na zářící města

Hue

Model paláce

Hue bylo dlouho hlavním centrem Vietnamu, sídlila tu po století královská rodina, je tady královský palác, hrobky... Je dalším místem, které patří na seznam Unesco. Hlavně kvůli zmíněnému palácovému komplexu, který byl hodně poničený za války (stejně jako polovina Vietnamu).

U parfémové řeky

Do Hue jsme přijeli někdy kolem sedmé hodiny večer, našli jsme si krásný hostel, opět za 200Kč. Nikdy jsme o moc víc než 200 Kč za pokoj na noc neplatili. Nejlevnější pokoje začínají tak na 150Kč, v hostelech, kde se spí po 10 se platí kolem 80Kč/noc a to byl čínský nový rok. Mimo sezonu jdou ceny ještě níž.

Město bylo plné turistů, hotelů, restaurací. Po večeři jsme se šli projít kolem řeky, všude byly stánečky s občerstvením, bižutérií a suvenýry. Udělali jsme si procházku přes most na druhý břeh a dostali se do parčíku. Park byl moc hezky upravený, květiny, lavičky, altánky, něco jako bambusové sítě, které se s vámi hned položili. No a taky tam bylo úžasné WC. Docela dlouho jsem přemýšlela, jestli potřebuji opravdu nutně. Ale jsem statečná, tak jsem šla do toho.

V Hue jsme moc času nestrávili, přijeli jsme v 7 večer a v 10 ráno jsme odjeli, abychom stihli vrátit motorku v Danangu a nemuseli tak platit další den navíc. Ráno jsme se jeli podívat do paláce, což má být největší atrakce Hue. Je to obrovská čtvrť ohraničená hradbami, která ještě před pár desítkami let fungovala jako královské sídlo. Ale nic moc zajímavého jsme neobjevili. Pár budov, které používala královská rodina, hradby a postarší domy. Vrátili jsme se tedy do hotelu, sbalili se a vyrazili zpátky směr Danang přes Hai Van Pass.

Veřejné toalety

Hue je vyhášené svou kuchyní. Na to jsme ale nestihli přijít, večer jsme měli naprosto podprůměrné jídlo za přemrštěné ceny a na snídani klasické Pho s bagetami za pár korun. Nic extra co bychom nemohli mít jinde.(Klasické Pho? Vždyť bylo ostré jako blázen!! Ale bagety bezkonkurenční, jako vždy.)

Pirát vietnamských silnic