Moon festival

Měsíční svátek nebo taky slavnost poloviny podzimu je druhý největší svátek na Taiwanu, po čínském novém roce. Koná se každý rok 15. den osmého měsíce čínského kalendáře, právě když je úplněk.

Letos to připadlo na čtvrtek, takže vláda přidala volno i v pátek, aby se mohlo slavit 4 dny. Co se vlastně slaví? Je několik verzí, proč ten svátek vznikl. Mně se líbila verze mojí učitelky čínštiny.

Před mnoha lety obíhalo kolem Země 10 sluncí. Pořád bylo hrozné teplo, všechny rostliny byly spálené, nebyla noc atd. Objevil se silák, který 9 sluncí sestřelil svými šípy, takže zůstalo jenom jedno. Všichni byli šťastní a udělali ho králem. Jenomže to byl sice silák, ale v hlavě toho moc neměl. Bál se, že kdokoliv, kdo je chytřejší než on, chce získat jeho místo. Takže nechával popravovat tisíce lidí a zbytek utlačoval. Lidé ho nenáviděli.

Rozhodl se, že chce žít navždy. Poslal do světa stovky lodí, aby našli nějaký lék. Tady přišla zajímavá odbočka. Jedna z lodí jela do Japonska, nic nenašli, báli se vrátit, aby je nepopravili, tak v Japonsku zůstali a založili tam japonskou říší. (Japonsko tady není vůbec oblíbené, což tu odbočku vysvětluje)

Jedna z lodí něco našla a vrátila se zpátky. Připravovala se slavnost na obřad, kde měl král ten lék sníst. Král měl ovšem krásnou manželku, která se bála, že pokud to sní, bude žít navěky a utlačovat svůj lid navěky. V noci se proto vplížila do jeho komnat a lék snědla. Stal se z ní měsíc. Konec.

Ten král skutečně v čínské historii byl, otázka je, kolik je na příběhu pravdy. Z královny se samozřejmě nestal měsíc, ale zemřela, protože ten lék byl vlastně jed, který měl zabít krále. Královna dodnes žije na měsíci společně s králíkem, který něco symbolizuje. Zároveň je pro ně něco jako bohyně zdraví. A pokud se podívají na měsíc ty tmavé fleky jim připomínají krásnou ženskou tvář s králíkem vedle ní (já tam nic nevidím, ale brát jim to nebudu).

Protože mi řekli, že je to fakt velký svátek, moje očekávání byla velká. Jedna Taiwanka mě pozvala k sobě, že budou grilovat, což je vlastně ta oslava. Lidi vyjdou z domu na terasu nebo chodník, vytáhnou po domácku vyrobený gril (disk z auta) a grilují chobotnice, maso, zeleninu, škeble, řasy... Tři hodiny jsme tam seděli s její rodinou a přáteli a jedli. Nebylo to nejpohodlnější, protože jsme seděli na miniaturních stoličkách na chodníku. Ale jídlo bylo poměrně v pohodě. Když jsme skončili, tak jsem se trapně zeptal, kdy bude ta oslava. No a on byl už konec. Celá ta sláva je grilování na chodníku. Jeli jsme pak ještě do centra a na pobřeží a tak, ale nikde nic nebylo. Prostě mrtvo. Žádné oslavy, pařby, koncerty, cokoliv.

Tradiční jídlo, které se dělá jenom v tuhle dobu je měsíční koláč. A ještě se jí pomelo. Tím pro mě měsíční festival skončil. Trošku zklamání. Doufám, že čínský nový rok nebude to stejné.

Jinshan

Kromě surfování se dá v Jinsanu dělat spousta dalších věcí. Na jeden den jsem měl půjčený skutr a jezdil jsem po okolí. Moc se mi líbil Yehliu Geopark. Sůl a prach a různé částice, které přináší vítr od moře obrušují skály. Tohle místo má speciální složení skal, takže se obrušují nepravidelně a vytváří takové "sochy". Jsou jich tam desítky. Každá je pojmenovaná podle toho jak vypadá - hlava královny, leopard, svíčky, mladá princezna...

Yehliu geopark

V geoparku se píše, že eroze těch útvarů probíhá poměrně rychle, takže časem se obrousí úplně. Nikde ale nebylo napsané za jak dlouho. Možná to je jenom marketingový tak, aby přitáhli víc lidí.

Horská říčka s minerální vodou

Kolem Jishanu jsou stovky minerálních pramenů. Jezdil jsem v okolních horách na skutru a všude něco kouřilo, tak jsem to musel prozkoumat. Našel jsem nějaké sirné prameny. Půda a kameny kolem byly hrozně horké a všude byl strašný smrad.

Vyvěrající prameny

No a protože mají kolem tolik pramenů, tak tam postavili i lázně. Jen v Jishanu jsou desítky lázní a v každých je trošku jiný typ vody. Našli jsme jedny, kde jsme za 150Kč mohli být neomezenou dobu s pitím a saunou.

Lázně se třemi druhy vody, teplota od 15 do 45C

Surfování

Na facebooku jsem narazil na super skupinu Češi a Slováci na Taiwanu. Předávají se tam informace a rady o Taiwanu, organizují společné akce atd. Napsal mi jeden kluk z téhle skupiny, jestli nechci přijet do Jinshanu na surf. Jinshan je asi 60 km od Taipei a je známé především výbornou pláží pro surfaře-začátečníky a horkými prameny. Pro mě je ještě známý dvěma jadernými elektrárnami, které jsou pár km na sever a na jih od města.

Nami surf house, kolem jsou desítky podobných, platí se 350Nt na noc

I když to není z mé univerzity tak daleko, jel jsem tam asi 4 a půl hodiny. Je to cena za levné jízdné. Je tady mnoho typů vlaků a podle jejich rychlosti se řídí i cena. Takže jsem se projel největšími couráky, ale bylo to za pár korun. I když je surfing na Taiwanu poměrně populární, tak jsem pláž se surfing housy nemohl najít. Souvisí to s tím, že surfing je sice populární, ale provozuje ho pár nadšenců, kteří se narodili těsně u moře nebo cizinci. Pokud to chce zkusit průměrný Taiwanec, tak jenom proto, že je to hrozně in. Většinou to ale skončí po 5 minutách ve vodě, když zjistí, že to není taková sranda. Tak vyleze alespoň na pláž, udělá si 1000 fotek s prknem a jede zpátky do Taipei.

Shortboard

 Surfoval jsem dohromady 3 dny. První jsem se naučil trošku chytat vlny, ale taky jsem zjistil, že to nejde bez trička. Hrozně jsem si odřel břicho. Ve vodě mi to nevadilo, ale potom jsem se kvůli tomu budil celou noc. V zásadě jsou 2 hlavní odvětví surfingu podle typu surfu: buď longboard nebo shortboard. Shortboard je menší, ovladatelnější, dělají se na něm triky, zatáčí se atd. Longboard je snazší pro začátečníky, jede na vlně vlastně jenom rovně, je stabilnější, mnohem větší.. Vyzkoušel jsem oba a longboard byl mnohem lepší. Na shortboard musí mít člověk něco zažité, aby to zvládl.

Longboard

Co mě na tom štvalo byla ta věčná dřina. Chvilku se svezete, pokud se to náhodou povede, pak musíte vypádlovat dál od břehu proti vlnám a tam 10 minut čekat na další vlnu, která je třeba moc velká a smete vás. Takže vypádlovat a čekat na další. Zábavný je pohled, kdy je 50 surfařů namačkaných na pár metrech, kde chodí nejlepší vlny, sedí na prknech a čekají. Prostě se tam naprosto nic neděje. Ale z těch 50 lidí, co tam čekají tak jenom 20 zkusí chytit vlnu, protože zbytek je tam jenom pro ten pocit, že zkouší surfovat a stačí jim, že sedí na prknu mezi ostatními.

Každý furfing house má svoje logo a název, přitom všechny vypadají jak garáže, kde se spí na podlaze

Celkově mě to bavilo, ale že bych bez toho nemohl být, to zase ne. Existuje hromada jiných sportů, které jsou zábavnější a záživnější. Časem dám surfu asi ještě jednu šanci v Yilanu, to je místo, kam jezdí profíci, takže to bude třeba o něčem jiném.

Skupina čekající na vlnu

Penghu podruhé

O souostroví Penghu jsem už psal, ale jen krátce. Byl jsem tam 7 dní, 5 dní na hlavních čtyřech ostrovech a 2 dny na výletech na okolní ostrovy. Musím říct, že je to jednoznačně nejlepší místo, které jsem na Taiwanu navštívil i přesto, že 3 dny pořádně pršelo, protože se přes hlavní část Taiwanu zase přehnal tajfun (mimochodem je to čtvrtý za ten měsíc, co jsem tady). Ostrovy přímo nezasáhl, ale deště bylo až moc.

Letadlo z Taichungu, z blízka nevypadá nejbezpečnějši (1500Nt)

Celý týden jsem spal v úžasném hostelu. Vlastně jsem ta chodil jenom přespat, ale majitel a jeho žena pro mě dělali, co mohli. Postupně se mi měnili spolubydlící. Byli tam třeba dva mladí Číňani a ten mladší celé noci probrečel a volal maminku, pak Taiwanec, který přijel na triatlon, ale neuměl plavat, tak plaval s plaveckým pásem, a taky Čech, který se na Taiwan dostal přes AISEC a měl pár dní před cestou domů.

Trajekt ze souostroví do Chiaiy (950Nt)

Čedičové hranoly

 Penghu je velmi slavné kvůli čedičovým vyvřelinám, které za určitých podmínek ztuhnou ve tvaru šestihranných hranolů. Viděl jsem je i v Irsku (Giant's causeway) a u nás jsou taky (Panská skála), ale tady jsou všude okolo.

Asi úplně nejznámější jsou pasti na ryby. Jsou to vlastně kamenné zdi, které postavili rybáři v moři a mají určitý výhodný tvar. Když přijde příliv, tak tam ryby naplavou a při odlivu tam zůstanou, takže tam rybáři naběhnou a vyberou je. Ten tvar je někdy takový speciální a hodně z nich připomíná srdce. Symbolem Penghu je past, kde jsou dvě srdce spojená do sebe a všichni si to jezdí fotit. Potkal jsem skupinku studentů, kteří byli na Penghu opravovat rybí pasti. Rybářů je málo a mají efektivnější metody, jak chytat ryby, takže sem přijíždí dobrovolníci z celého Taiwanu a opravují zadarmo pasti, které poničí vlny.

Past na ryby na ostrově Jibei

 Tradičně se tu lidé živili rybolovem a většině to zůstalo. Penghu je vyhlášené čerstvými a levními mořskými specialitami. Navíc jsou okolní vody opravdu bohaté na faunu a floru, takže jsem se byl potápět na korálový útes, chytali jsme kraby, lovili jsme ryby tradičními i moderními metodami atd.

Maják na opuštěném ostrově, když je velký odliv, dá se tam dojít pěšky

Na lodích se loví v noci, přes den si vezmou kousek polystyrenu a chytají na udici

Na Penghu je několik velmi významných chrámů, tento je zasvěcený želvám, protože na jednom ostrově zahrabává tisíce želv svoje vajíčka

Tak zase jednou přišel tajfun

Ostrov byl a je strategickým vojenským místem mezi Taiwanem a Čínou, je zde mnoho bývalých japonských pevností a několik současných taiwanských

Hodně prší, takže příroda je krásně zelená

Cesta na ostrov je pouze 3 hodiny denně, potom stoupne voda