 | |
| Autobusové nádraží v Siem Reap, asfalt samozřejmě nikde, špína všude. |
|
|
Ze Siem Reap jsem jel do Battambangu, asi 200tisícového města blízko Thajska. Dříve to byl nejbohatší region Kambodže a byla to provincie z mnoha pravomocemi a výsadami, které jiné neměly. Chtěl jsem jet lodí. Loď ale jezdí jenom jednou za den v 7 ráno. Cesta trvá 12 hodin a je 5x dražší než autobus, který jede 4 hodiny. Protože jsem potkal Belgičany a pivo bylo za 8 korun, tak jsem to loď naštěstí nestihl. Později jsem zjistil, že cesta lodí je pěkná, ale strašně drahá, nepohodlná a pomalá a že to nestojí za to.
Autobus jsem měl asi nejlepší za celou dobu v Kambodži. Nebyl čistý, ale jel na čas a bylo tam místo na nohy, navíc jsem platil i kambodžskou cenu 70Kč za celou cestu.
 |
| I takto vypadají v Kamobodži záchody, ale když člověk musí, tak se dá přežít všechno. |
V hostelu jsem potkal první skupinku Čechů, zrovna odjížděli, ale dali mi pár tipů na cesty. Šel jsem hledat večeři a našel příjemnou oblast u řeky, kde se servírují večeře. Bagety na obrázku byly za dvacku, takže na první pohled dobrá cena. Jenomže za chvilku jsem se dozvěděl, že místní platí 5Kč. Ne, že bych za to tu dvacku nechtěl dát, ale štvalo mě to okrádání, které tady jde hodně vidět, protože na rozdíl od turistických míst, kde jsem byl předtím je tohle město čistě kambodžské. Od té chvíle jsem si na ceny začal dávat pozor a den ode dne mě to okrádání štvalo víc.
 |
| Večeřící oblast |
 |
| Moje první večeře v Battambangu. Teprve tady jsem začal poznávat, jak moc se tady cizinci okrádají. Platil jsem za to 20Kč, ale po chvíli jsem zjistil, že místní platí 5Kč. V Phnom Penu ani v Siem Reap to nebylo tolik vidět, protože je tam hodně cizinců a málo místních. V Battambangu tolik cizinců není, ale předražování je stejné. |
 |
| Krásné, čerstvé ovoce na trhu, pro cizince za západní ceny.... |
 |
| ... a hned vedle typicky kambodžské smetiště |
Podle plánu jsem prošel centrum Battambangu, což je původně francouzské město s francouzskou architekturou. Je to mnohem hezčí než kambodžská architektura, ale že by to bylo něco extra se říct nedá. Druhý den jsem chtěl na motorce projet okolí Battambangu, protože v dosažitelné vzdálenosti je několik zajímavých památek, chrámů, hromadných hrobů.. A třetí den jsem se měl vrátit do Phnom Penu.
 |
| Silnice 1.třídy |
Den začal hrozně a celý den se mě držela smůla. Na balkoně jsem měl místní rozhlas, kde od 7 pouštěli modlitby. Po snídani jsem si hledal místo na půjčení motorky. Po 500 metrech jsem píchl a navíc jsem nemohl najít cestu zpátky. Dotlačil jsem motorku zpátky, naštěstí motorku vzali zpátky a nechtěli nic platit, ale už neměli další. Našel jsem druhou půjčovnu a vyjel. V Kambodži není moc cest, to co se jmenuje dálnice je děravá silnice s asfaltem, silnice první třídy je polňačka, nižší třídy jsou pole. Několikrát jsem se ztratil, protože není poznat, kde je silnice a kde jenom pole, ale cesta byla super. Užíval jsem si to. Když projel náklaďák, musel jsem zastavit, protože nešlo dýchat a nebylo nic vidět, ale zábava to byla velká.
 |
| Jeden z tisíce průměrných domků |
Zabloudil jsem na místa, kde bělocha snad nikdy neviděli. Všichni mávali a křičeli na mě. Časem jsem se doptal na cestu a našel památníky z angkorské doby.
 |
| Snažili jsme se spolu domluvit, ale ani nohama a rukama to nešlo |
 |
| Někdy z mostů jde hrůza, tady jsem čekal 15 minu než někdo přejede, jestli to opravdu vydrží. |
 |
| 300 schodů ke chrámům, místní jdou s turisty celou cestu a ovívají je vějíři, samozřejmě si nahoře řeknou o peníze. |
Po chrámech jsem šel do jeskyní, říkají jim netopýří jeskyně. Je to síť jeskyní, kde se dřív schovávali vojáci, ale dneska je to jenom pro turisty. Zaplatil jsem průvodci 1 dolar. Výborně mluvil anglicky, provedl mě všemi tajnými kouty, dal mi čelovku a řekl ať mu dám kolik chci. Opravdu milý člověk, ne jako většina průvodců, kteří vidí cizince jako pytel peněz s snaží se nich vymlátit, co jde.
 |
| Netopýří jeskyně |
 |
| Průvodce s čelovkami |
 |
| Okolí chrámů, moc turistů sem nejezdí. Restaurace a obchody, které tady postavili pro turisty většinou nefungují. |
Po starých chrámech jsem se vydal k modernějším chrámům. Objevil se další problém, že jsem se ztratil, to už bylo jedno. Pokaždé jsem našel nějaké zajímavé místo, ale jak jsou kambodžské "silnice" samá díra, tak mi vypadl klíček ze zapalování. Nevím, jak je to možné, ale stalo se a motorka jela dál. Zjistil jsem to náhodou asi po 5 kilometrech. No a co teď? Nesměl jsem zastavit, protože bych už nenastartoval, nevěděl jsem, jestli hledat klíček nebo jet 60km do Battambangu a doufat, že mají náhradní... Řekl jsem si, že pomaličku projedu cestu tam a zpátky a třeba ho najdu. Bylo odpoledne, 35 stupňů a já jsem 3 hodiny hledal malý klíček na rozbitých polňačkách. Strašné to bylo, ale nakonec jsem ho našel. České nadávky, musí dodnes znát celé okolí.
 |
| Při další cestě mi místní natrhali tohle ovoce, nic moc |
 |
| Jeden byl číňan, tak jsme se trošku domluvili |
 |
| Aby nebylo smůly málo, tak jsem přijel k novějším chrámům, koupil si banány k jídlu, položil si je na zeď a něco jsem fotil a za minutu byly pryč. Nenažraná opice mi nic nenechala. |
 |
| Opice byly všude kolem chrámů. Některé chrámy byly starší, jiné novější, ale je to živé místo s desítkami mnichů. |
Od rána jsem píchl kolo, několikrát se ztratil, ztratil klíč od motorky, opice mi ukradla banány, tak jsem chtěl pokračovat dál v klidu. Nepodařilo se. Chtěl jsem jet k masovým hrobům, mapa ukazovala zkratku přes pole. Nikam nevedla, ale poznal jsem další krásnou část venkova.
 |
| Okolí chrámu, tam někde v těch polích jsem ztratil klíč |
 |
| Kambodža mi přijde jako jedna velká placka, pokud se náhodou někde objeví hora, tak na ní je určitě chrám. |
Na první zastávce v polích jsem potkal rodinu, která v bahně hledala ryby a nějaké další potvory k jídlu. Jsou to zavlažovací kanály pro rýžová pole a oni v nic hledají něco k jídlu.
O pár km dál jsem potkal tuhle skupinku. Grilovali ryby, co vytáhli z kanálu, tak jsem si dal s nimi. Přes pole to sice nebyla zkratka, ale poznal jsem tam opravdové Kambodžany. Jak milí a pohostinní mohou být i když nic nemají.
 |
| Po 8 hodinách na prašných cestách jsme museli zastavit 10km od cíle, aby nám umyli autobus. Asi nechtěli dělat ve městě ostudu. |
Když jsem se vymotal z polí našel jsem cestu k masovým hrobům, ale co se nestalo, bouračka. Pán s desítkami košíků na motorce se bál protijedoucího auta a vytlačil mě ze silnice. Tam jsem se samozřejmě pořádně odřel a docela zničil motorku. Řidič co mě vytlačil se zeptal, jestli jsem OK a ujel. Nezranil jsem se nějak strašně, tak to bylo v pohodě, ale motorka nebyla v pohodě. A slyšel jsem příběhy o tom, že jenom za malé odření účtují stovku dolarů. Celou noc jsem nemohl spát, všechno mě bolelo a navíc jsem nevěděl, jak to dopadne s vrácením. Dopadlo to dobře, hodně jsem se usmíval a pořád něco říkal. Motorku si pořádně neprohlédli, sebral jsem pas a utíkal pryč. Sbalil jsem věci a utíkal na první autobus, aby mě náhodou nenašli. Za 14 dní jsem odřeniny vyléčil a zůstanou mi jenom jizvy jako památka na Battambang.
