Taroko podruhé - Zhuilu old trail

Křesťanské ubytování

 Jak jsem psal kdysi dávno, když jsem se poprvé vrátil z Taroka, chtěl jsem se tam znovu vrátit na nějaký pořádný trek. Pro připomenutí, poprvé jsem tam byl na jeden den na skůtrech, kdy jsme projeli Taroko, po cestě zastavovali, fotili se, dali si oběd a jeli zpátky. Jenomže národní park je spíš mimo tuhle hlavní turistickou trasu, na které jsou pouze tisíce Číňanů.

Ne, že by se mi to minule nelíbilo, byl jsem nadšený. Ale kouzlo Taroka jsem docenil až na Zhuilu trailu.. Vyrazili jsme s Jiřím na Zhuilu trek, což je nejkrásnější trek v národním parku Taroko. A protože je Taroko asi nejhezčí místo na Taiwanu, tak je to dost možná nejhezčí trek na Taiwanu. Problém je, že se tam omezuje vstup. Přes týden může na trek jenom 25 lidí a o víkendu 40 lidí/denně. A zájem je velký. Jiří to naštěstí nějak vyřídil, dostali jsme povolení a mohli vyrazit.

Večerní návštěva

 Našli jsme si ubytování přímo uprostřed Taroko v křesťanském hostelu. Na Taiwanu jsou tyto různé náboženské ubytovny velmi populární. Téměř u každého většího budhistického chrámu je ubytovna a stojí většinou méně než klasické hostely. Tento nestál za moc, dokonce jsme tam měli kamarády, jako je ten na fotce, ale na přespání to stačilo.

Začátek treku se schránkou na povolení

 Problém byl počasí a moje silné nachlazení. Pár dní předtím se naplno rozjela sezóna klimatizací a ty mi dělají někdy problém. Počasí se naštěstí umoudřilo a pršelo nám jenom chvilkami. Horší byla vlhkost, protože to bylo uprostřed sezóny dešťů. Bylo tak kolem 30 stupňů, což ještě jde, ale dohromady s tou vlhkostí to bylo v některých částech hrozné. Pot se neodpařuje a jenom přibývá a je ho víc a víc. Vyměníte si tričko, ale to další je za 5 minut opět mokré. A neuschne.

Přestalo pršet a dokonce bylo vidět kolem

 Ale samotný trek byl parádní. Dohromady asi 20 km nad Tarokem, tedy nad obrovskou roklinou a s rozhledem na okolní hory, které mají nad 3000m. Místy byla cesta široká třeba metr a půl a napravo byla kolmá stěna a 500m dolů a nalevo skála nahoru.

Polovina treku byla malá cestička na úbočí hory, tak 500-600 metrů nad dnem Taroka

 Protože jsme hodně zastavovali kvůli focení, trval nám trek kolem 6 hodin. Ale musím říct, že bych si to dal znovu. Za celou dobu jsme nepotkali vůbec nikoho. Všude liduprázdno, jenom dole jsme viděli ty pověstné desítky autobusů s čínskými výletníky.

 Na konci treku jsme přešli most, pro turisty na druhé straně jsem vypadali jako dobrodruhové, kteří vylezli z pralesa. Všichni si nás fotili jako nějaké celebrity. Zpátky k našemu skutru jsme si stopli dodávku. Naskočili jsme na skutr a jeli doplnit tekutiny, kterých jsme ztratili po cestě litry.

Blíž už se mi moc nechtělo, i tak se v téhle části nemá zastavovat, protože je nebezpečná

Zpátky mezi lidi a tisíce číňanů, kteří nás měli skoro za hrdiny

 Taroko jako celý Taiwan je poměrně vulkanicky aktivní. Je tady taky několik horkých pramenů. Šli jsme do jednoho přímo v řece, která se Tarokem táhne. Pramen vyvěrá přímo do řeky. Postavili kolem něj kamennou hráz a je to jako malý bazén se 40 stupňovou vodou. Když je vám horko, jenom přeskočíte do studené řeky o půl metru dál. Problém byl, že kvůli období dešťů bylo vody moc a bazének byl skoro zaplavený. I tak jsme si to po náročné cestě užili.

Na koneci treku, nahoře jsou číňani, kteří si nás zuřivě fotili. Bez povolení se na most nemůže.

Horký pramen na uvolnění svalů. Byl přímo v řece za tou zábranou ohraničený kamennou zídkou. Pro ochlazení jsme skákali do řeky.

 Vedle přírodního bazénu je pod střechou ještě jeden betonový, ale ten vypadal nudně. Prohřáli jsme se a vrátili se do Hualienu na večeři. Vrátili jsme motorku a jeli zpátky. Měli jsme původně zůstat delší dobu, ale bál jsem se, aby se mi nemoc nezhoršila. Tak příště.

Jeden se desítek provazových mostů v Taroku