Jestřábí zobák

Na začátku výpravy

 Jestřábí zobák je hora zhruba uprostřed Taiwanu. Není nějak extra vysoká, ale ceste je díky vrcholu velmi krásná. Vzal mě tam můj profesor. Je mu přes 60 let, býval dlouho předsedou hikingového klubu a o horách toho ví opravdu hodně. Ptal se mě na hory a jednou jsem mu řekl, že mám radši místa, kde se musí spíš šplhat než jenom jít. Tak se jednoho dne rozhodl, že zorganizuje výlet. Jeli jsme 4, já, on, jeho manželka a Maliya. Maliya je Indonésanka od nás z laboratoře.

Profesorský manželský pár

 Vyjeli jsme brzy ráno, nakoupili zásoby, podali povolení a vyrazili. Pod horou stály desítky aut, trošku nás to vyděsilo, ale nahoře moc liíd nebylo. Prvních pár kilometrů byl klasický pochod do kopce, ale v jeden okamžik se všechno změnilo na skály a začalo šplhání.

Mraky pod vrcholem

 Šplhali jsme po lanech, žebřících přeskakovali atd. Opravdová zábava. Podle původního plánu měla profesorova žena zůstat pod touto částí a čekat na nás. Nakonec šla taky a někdy měla dost velké problémy. Myslel jsem, že ji budeme snášet dolů. Ale zvládla to. Nevím kolik českých šedesátníků by to zvládlo.

 Vybíral jsem si spíše horolezecké cestičky a dostal jsem se i do nějakých zakázaných částí. Dolů jsme šli ještě těžší cestou než nahoru. Osobně jsem měl chuť ještě na jeden  vrchol, ale šli jsme pomalu a s profesorským párem by to ani nešlo.

Rododendron, ne vrcholu kvetly, kousek níž byly celé lesy. U nás známe jenom malé keře, ale tady byly opravdové lesy.

 Po velmi zábavném vrcholu s krásnými výhledy přišly rododendronové lesy a několik set let staré obrovské stromy. Po adrenalinovém šplhání mi to už nepřipadalo, tak úžasné.

Na cestě dolů

Já jsem jistil ze spodu, Maliya shora a profesoři bojovali

 Profesor byl po treku tak unavený, že měl nechal řídit. Musím říct, že jsem byl docela rád, protože tak špatného řidiče jako je on jen tak nepotkáte. Jel jsem s ním dohromady tak 10x a měli jsme 4 nehody. Nic vážného, trefí třeba značku, nebo při couvání nabourá někoho jiného. Proto má 20 let staré rozbité auto. Kdyby si koupil nové, hned to nabourá. Jel jsem samozřejmě bez místního řidičáku.

Sestupový hřeben

Po hiku jsme jeli do nějakého města na jídlo do chrámu. V chrámech každý den vaří a rozdávají jídlo zadarmo. Očekává se, že dáte nějaký příspěvek. Ale nikdo vás nenutí. Podobně je to s ubytováním. Teoreticky by se tak dalo na Taiwanu velmi levně žít. Chrám byl zavřený kvůli slavnostem, kde tančili duchové, práskali rachejtle a někteří věřící se po zádech mrskali tyčemi s hřebíky. Zajímavá podívaná.