Šanghaj

Magnetický rychlovlak, který jel 300km/h, je to hlavně pro turisty, po 10 minutách se stejně musí přestoupit na metro

Původně jsem si koupil letenku s hodinovým přestup s Šanghaji zpátky do Taipei. Nicméně ozval se mi můj bývalý spolužák ze základní školy a navíc jsem zjistil, že je možné zůstat v Číně 72 hodin bez víza. China Eastern airlines mi zadarmo změnili letenku, takže jsem při cestě z Vietnamu mohl dva dny a kousek zůstat v Šanghaji.

Rychlovlak v cílové stanici

 Prvním zážitkem byla samotná cesta z Vietnamu. Letadlo mělo už na příletu hodinu a půl zpoždění. Po nastoupení na palubu se rozjelo, ale najednou se zastavilo a 3 hodiny jsme se nepohnuli. Mělo nějakou poruchu, ale nechali nás v letadle čekat a spát, protože byla noc. Do Šanghaje jsme přijeli se zpožděním 5 hodin. Další šok bylo počasí. Po měsíci v Kambodži a Vietnamu jsem byl zvyklý na horko a tady bylo kolem nuly a pršelo.

Marvelovský Bund

 Protože jsme měli zpoždění a v Šanghaji je všechno hrozně daleko, tak jsem první den stihl projít centrum, projet se tunelem pod řekou a projít se mezi mrakodrapy. Potom jsem odjel na konec Šanghaje, kde jsem přespával. Mimochodem jsem přitom porušil zákaz o vycházení ze Šanghaje, protože byt, ve kterém jsem přespal byl asi 200 metrů za hranicí Šanghaje. Další podmínka byla registrace na policii, což jsem taky neudělal, protože jsem nemohl přiznat, že bydlím mimo Šanghaj. Splnil jsem tak tedy jenom jednu podmínku, pobyt pod 72 hodin.

V Šanghaji zůstalo v centru pouze několik starších budov, většinou jsou z nich památky

 Večer jsme už nikam nešli, protože ta změna počasí byla dost drsná. Radši jsem zůstal v teple. Po půlnoci navíc začínala hokejová olympiáda zápasem Česko-Švédsko. Popovídali jsme si, najedli se a zanadávali si u hokeje. Druhý den ráno jsme vyrazili na fabricmarket, kde jsme si nechali ušít košile na míru. Petr jich měl snad 10 a ještě oblek, ale já jsem to měl do dalšího dne, tak mám jenom dvě. Za tu cenu je kvalita úžasná, jenom kvůli oblekům a košilím se musím do Šanghaje vrátit.

Obrovská atrakce, tunel pod řekou v centru Šanghaje. Je drahý a svítí tam světla, to je celé. Lepší je přívoz za pár korun.

 Pak přišlo na řadu prozkoumávání Šanghaje. Je to město obrovských kontrastů. Jsou tady tisíce chudáků, ale vedle jezdí limuzíny. V obchodem se prodává nejluxusnější zboží za desítky tisíc a hned vedle je fakemarket, kde koupíte podobné zboží za zlomek ceny.

Nechali jsme si udělat košile na míru

 Největší atrakcí jsou bez pochyby mrakodrapy. Všechno ostatní pak v porovnání vypadá jako slabý odvar. Naprosto neuvěřitelné je množství staveb, staví se prostě všude.

Je to město obrovských kontrastů, vedle největších světových mrakodrapů jsou chudinské čtvrti

 Co je na první pohled zřejmé, že Číňani jsou proti Taiwancům hrozně neslušní. Na Taiwanu mi některé věci vadí, ale chování Číňanů je mnohem horší.

 Prošli jsme nábřeží, oblast mrakodrapů, starou čtvrť, které je spíše divadlem pro turisty a potom centrum. Největším zážitkem byla návštěva obchodního centra, dlouhou dobu nejvyšší stavby světa. Nechtěli jsme platit za vyhlídkovou terasu, tak jsme hledali nejluxusnější restauraci, která je v 92. druhém patře. Při hledání jsme prošli celý mrakodrap a jedili nahoru a dolů. Nakonec jsme ji našli. Vypadali jsme asi hodně divně, ale jsme šetřiví studenti. Vyhlídka zadarmo, hned vedle stolů nejbohatších Číňanů.

Nakonečné město a pořád se staví 

Výtah z klubu v 92.patře obchodní centra (ten otvírák)

 Poslední den jsem brzy ráno vstal a jel si vyzvednou košile a pak rovnou na letiště a na Taiwan. Měl jsem strach z celní kontroly, aby na mě nevytáhli třeba to, že jsem se nikde neregistroval, ale všchno bylo bez problémů. Jsem si jistý, že se s Šanghají uvidíme brzy znovu.