Jak je to na Taiwanu s cyklistikou? Na asijskou zemi překvapivě dobře. Obrovská hustota obyvatel dohromady s nedostatkem silnic a drahými auty způsobují, že téměř každý má skutr, to by nikoho nepřekvapilo. Ale asi před pěti lety začalo několik velikých korporací kampaň na podporu cyklistiky. A výsledky přišly velmi rychle. Tlakem přispěla i vláda, když omezila vjezd skutrů do areálů škol, parků, veřejných institucí. V televizi se dokola promítaly reklamu na zdravý životní styl s kolem a lidé najednou začaly ve velkém kupovat kola. Kvůli obrovské poptávce se cena kol za rok ztrojnásobila, místní značka GIANT se rozrostla a dnes vyváží do celého světa (hlavně Afriky). Vláda nezaspala a podporuje stavbu cyklostezek ve všech turistických lokalitách a městech (bez evropských dotací :-)). Například cyklostezka kolem Sun moon lake je na seznamu deseti nejkrásnějších cyklostezek na světě.
 |
| Noční fronta se skupinou Indů |
Takže je jasné, že ani já jsem nemohl zůstat bez kola. První jsem sehnal od studenta, který tady byl loni. Zhruba za 1000kč mi prodal velmi zachovalou silničku, což je na místní poměry velmi dobrá cena. Sice trošku menší, ale na místní cesty byla ideální. Byla, protože mi ji ukradli. Asi po třech týdnech, co jsem ji koupil. Všude v campusu jsou kamery, měl jsem ho na veřejném místě před knihovnou, ale někomu se prostě zalíbilo. Nemusím ani psát, jak mě to naštvalo.
Naštěstí alespoň načasování bylo k něčemu. O 4 dny později se totiž pořádalo rozdávání kol pro místní studenty. V campusu máme soukromou policii, která nic moc nedělá, ale jednou za rok posbírají všechny volná kola v areálech místních univerzit a dají je na hromadu a vyhlásí datum rozdávání. Je to taková tradice, takže studenti, kteří ukončí školu nebo se přestěhují tady svoje stará kola nechávají pro nové studenty. Problém je, že kolo zadarmo chce každý. Rozdávalo se od 8 od rána a už v 10 večer se začala tvořit fronta. Zkrátím to. Čekal jsem tam 7 hodin, kolem mě hráli Indové karty a zpívali, nepršelo, ráno jsem si vybral hezké kolo, které je po pár úpravách asi za 300Kč jak nové. Nenechala si to ujít ani televize. Tady je reportaž místních zpráv. Uvědomil jsem si, že jsem hezky navázal na tradici. Jak v Íránu, tak v Rusku jsem se pár týdnů po příjezdu objevil v televizi, ale velká role to není.
Reportáž o rozdávání kol na NTHU (je to v čínštině, ale z toho videa jde vidět, jak masová akce to byla a jak to vypadalo)