Phnomn Penh

Phnom Penh je hlavní město Kambodži. Strávil jsem tam jedno dopoledne hned po příletu a potom 2 dny před odjezdem do Vietnamu.

Nábřeží před královským palácem

Po příletu ve 2 v noci jsem smlouval o cenu tuktuku do hotelu, po cestě viděl hromady potkanů, švábů a odpadků. Přivítal mě hotel bez teplé vody a bez skla v okně. Měl jsem obavy, že Kambodža je až moc extrémním místem k cestování, ale není to tak. Ráno jsem našel olympijský stadion, trhy a levné restaurace a hlavně přátelské místní obyvatele. Odpoledne jsem hledal autobus do Siem Reap, což byl další obrovský zážitek. Jak jsem později zjistil zaplatil jsem dvojnásobek, co ostatní, dali mi místo v mikrobusu vzadu v rohu, kam jsem se nemohl vejít a cesta trvala 9 místo 6 hodin. Bylo to kvůli prázdninám a většina cestujících byli zaměstnanci přepravní společnosti a řidič je vozil až do domovů. Jeli jsme tedy mimo hlavní silnici mezi Phom Penem a Siem Reap. To, co bylo kolem byla pravá Kambodža. Tisíce lidí na polích, špinavé děti kolem silnic, žádný asfalt, metrové díry v cestě, neuvěřitelné nebezpečný provoz atd. To se musí vidět.

Centrum Phnom Penu je velmi turistické a s okolní Kambodžou nemá moc společného. Ceny jsou vysoké, proto sem místní skoro nechodí. Na každém kroku jsou obchodníci nebo žebráci. Prakticky kdekoliv si můžete dát pivo, kokos nebo cokoliv jiného za jeden dolar. Pobíhají zde chudí s ledničkami plnými pití, žebráci s kopiemi knih, zemědělci s kokosovými ořechy a stačí mávnout a ochotně přiběhnou a cokoli seženou.

Žebráci jsou úplně všude, hodně jich je zmrzačených minami, kterých jsou v Kambodži pořád tisíce

Tuktuky jsou nejpohodlnější přeprava po městě, hromadná doprava neexistuje. Já jsem jezdil na moto-taxi, ale ve více lidech se vyplatí tuktuk.

Památník nezávislosti na Francii. Je to model jedné z věží v Angkor Wat

V Kambodži je budhismus vidět na každém kroku, tento chrám je pomyslné centrum budhismu v Kambodži, sídlí tam i nejvyšší mnichové.

Na druhé straně řeky se staví luxusní hotely, hned vedle se chudáci živí rybolovem a sběrem odpadků.

Jeden z nejstarších a nejposvátnějších chrámů, vstup 1 USD.

Angor je naprosto všude i pivo se tam jmenuje. Původně sem bylo přes Vietnam přivezeno českými sládky. Cena kolem 12Kč a chuť výborná.

Kambodža je světově známá taky řáděním rudých Khmérů a jejich velitele Pol-Pota. V 80tých letech vyvraždili statisíce obyvatel, kolem Phnomn Penu jsou masové hroby a v centru je muzeum genocidy, které je pro silnější žaludky.

Průvodci a turisté tohle místo srovnávají s moderní Osvětimí, detailně tam jsou popsané praktiky mučení, pravidla, fotky zabitých dětí...

Rudí Khmérové se dostali do čela země roku 1975. Tehdy ze dne na den změnili tvář a z osvoboditelů se stali vrazi. Jedním z jejich prvních rozhodnutí byla poprava většiny vládních činitelů a významných osobností na místním stadionu. Několikaletá krutovláda Rudých Khmérů vrátila zemi o několik století zpátky a připravila o život miliony lidí. Obyvatelstvo země bylo vystěhováno do vesnických gulagů, kde realizovali utopickou ideu agrárního komunismu. Rudí Khmérové uzavřeli státní hranice, zrušili peníze. Zavedli všeobecnou pracovní povinnost 12 až 16 hodin každý den. Sebemenší prohřešek se trestal smrtí. Ze škol vznikala vězení (např. S-21 Tuol Sleng - zmíněné muzeum), kde docházelo ke krutému mučení vězňů, již byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na tzv. "vražedných polích".

Rudí Khmérové systematicky likvidovali inteligenci. Lékaři byli popravováni a na jejich místa byli jmenováni nevzdělaní rolníci. Trest smrti byl vykonáván i za nošení brýlí (tzv. buržoazní intelektualismus). Postupně byly rušeny rodiny, lidé byli nuceni žít ve skupinách, společně pracovat, společně se stravovat a společně se po práci politicky školit. Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města (včetně dříve milionového Phnom Penhu) vylidněna, zrušen přístup k informacím. Rudí Khmérové na konci své vlády zaútočili i na Vietnam. Ten však útoky odvrátil a vietnamská vojska pronikla do Kambodže. Následky nese země dodnes, Pol Pot je v Kambodži sprosté slovo.

Jedním z pravidel například bylo, že při mučení eletrickým proudem nesmí vězeň plakat. Pokud to pravidlo poruší, čeká ho další trest.

Předtím než se z toho místa stala nejhorší věznice v Phnomn Penu, byla to střední škola. Třídy byly přestavěny na chlívky, kde vězni nějakou dobu žily.

Opravdu silný zážitek, protože je to pouze 30 let staré a všechno vypadá autenticky a zachovale jako z doby, kdy to bylo v provozu. Je tam dokonce jeden pán, co to přežil a vykládá svoje příběhy.

Vstup do královského paláce a stříbrné pagody (uvnitř se fotit nesmí)

Při druhé návštěvě Phnom Penu jsem se v autobuse setkal s Kanaďanem a Angličanem na cestách. S Kanaďanem jsme si potom vzali společný pokoj, aby vyšel levněji a prozkoumávali jsme společně město. Angličana jsem potkal druhý den a vykládal mi, jak si koupil 10 gramů marihuany za 100Kč a že shání nějakou společnici na noc.

Celkově se mi v Phnom Penu líbilo, je to překvapivě velmi čisté a kultivované město, kde mají všechno na co si západní turista vzpomene. Velkým zážitkem jsou vražedná pole a památky na oběti genocidy, hodně se sem jezdí také nakupovat a pařit. Hlavně kvůli cenám. Nejkrásnějším místem je královský palác, ve kterém je zpřístupněno jenom několik míst, zbytek využívá král s rodinou.